Pinguicula - tučnice

Charakteristika

Tučnice jsou nevelké rostliny, lapající drobný hmyz pomocí lepkavých listů. Jejich listové růžice mají u největších druhů průměr 20-50 cm (P. moranensis, P. gigantea, P. vallisneriifolia), u nejmenších asi 2 cm (P. villosa). Listy tučnic většinou slouží i jako asimilační orgán a zásobník vody. U většiny druhů slouží i k příjmu vodních roztoků. Listy se aktivně přitlačují k mokré půdě a celou spodní plochou jsou schopny přijímat minerální živiny a vodu. Kořeny mají spíše funkci upevňovací než vyživovací. Jsou krátké a nevětvené. Květy jsou jednotlivé, na stvolech, u zvláště velkokvětých druhů jsou velké 3 až 6 cm včetně ostruhy. Květy jsou barevné a často velmi efektní. Většina tučnic jsou vytrvalé rostliny, pouze některé jsou jednoleté a přežívají nepříznivé podmínky pomocí semen (P. sharpii). Více než 70 druhů rodu Pinguicula je rozptýleno ve všech klimatických pásmech zeměkoule. Na obrovské rozloze areálu rodu se utvořily různé skupiny příbuzných druhů.

Podle skladby růžice a způsobu života se v praxi tučnice dělí na tři základní ekologické skupiny: tučnice s přezimovacími pupeny, tučnice s dvojtvarými růžicemi a tučnice s jednotvarými růžicemi. Tučnice v každé skupině mají, až na pár výjimek, podobné nároky na kultivaci.

Způsob lovu

Povrch listů je kryt žlázami dvojího typu. Stopkaté žlázy produkují slizovitou lepkavou tekutinu a jejich hlavním úkolem je polapit a udržet kořist. Poté přicházejí na řadu drobné přisedlé žlázy, které jsou zodpovědné za trávení kořisti a absorpci živin. Některé druhy z oblastí s častými srážkami dokáží stáčet list kolem úlovku, aby zabránily jeho odplavení. Jde však o velmi pomalý proces, který trvá jeden až dva dny. Po ukončení trávení se listy opět rozvinou.

Charakteristiky a pěstování podle jednotlivých skupin: